když si něco, co vím, uvědomím:P

Tož…vypila jsem hodně Pepsi, tak se mi nechce spát…tak budu psát..Tak jsem se dneska večer ocitla na vlakovém nádraží, protože jsem chtěla jet ze školy domů. A protože o tomhle tenhle článek není, tak můžu rovnou prozradit, že se mi to podařilo!:) Ale trochu jsem se podcenila..jak to už tak běžně dělávám:D…a dorazila na nádraží s dvacetiminutovým předstihem. (Prostě jsem nechtěla dát tramvajím šanci, aby mě napínaly jak minule, když jsem na vlak doletěla na poslední chvíli.) No a tak co s časem, že?...no, ani jsem dlouho neváhala a došlo mi, že jak líp zabít čas než jídlem?:D..tak jsem si koupila pořádně velkou bagetu s pořádně…malými kousky řízku:D šla si sednout na lavičku na nástupiště, neboť tam je méně lidí, co mi můžou ublížit a taky to tam míň… nevoní.  A konečně teda rozbalím svou velkou večeři a fakt s chutí se do ní zakousnu a s chutí ji i jím, protože byla prostě chutná:D Ne nijak nekultivovaně, samozřejmě, ale s chutí!:D A ještě jsem si z obchodu v hlavě ukradla melodii v podobě klusovské písničky, tak si ji pěkně broukám a pohupuju nohou a prostě…se tam na tom večerním nádraží mám poměrně bezprostředně:D No a pak vzhlédnu a naproti mně na koleji vlak…to by nebylo na vlakovém nádraží nic zvláštního…ale z jednoho okna se na mě dívá docela upřeně s mírným pobaveným úsměvem jakýsi sympaťák..:D..no šopa, říkám si:D..sice ho už nikdy asi neuvidím, ale že bych byla nadšena z toho, jak cizí lidé (a sympatičtí mladí muži) pozorují, jak jím tu obrovskou bagetu…ale tak co, nenechám si zkazit chuť k jídlu…a jím si pěkně dál:D…jenže vlak oproti mě stojí ještě dobré dvě minuty dál a ten kluk ze mě nespouští oči (no, kdo ví, co byl zač:D)…tož dívám se radši všude možně, jak pomatenec:D..ale furt vidím, že se dívá:D…no a pak vlak konečně odjíždí, kluk se pobaveně směje a mává:D…no…a tím nechci říct vůbec nic:D…ani k tomu nechci nic přirovnávat…ale napadla mě přitom spíš jedna myšlenka, která není ničím nová, ale kterou, když si člověk fakt uvědomí až na kost, tak z toho mrazí…

 ..a to, že Pán Bůh nás pozoruje…pořád, vždycky a všude…ať děláme, co děláme…někdy se není samozřejmě za co stydět (ani já se nestyděla za to, že si užívám jídlo:D), ale někdy člověk nedělá pěkné věci…a On je při tom...a když si uvědomím, že každý hřích, co udělám, On vidí…tak je tu o důvod víc, proč nehřešit…a stydím se za to, co už všechno viděl…a mám chuť teď být svatá..což je ostatně dobrá motivace:) … a taky je fajn si obecně uvědomovat, že je při všem, co děláme…já vím, že to se tak běžně říká a je to takové všeobecně populární téma a heslo v křesťanském prostředí (a to je dobře!) – Pán Bůh je s tebou!...ale kdo z nás si to plně uvědomí?..protože On je opravdu s námi pořád, nejenom v kostele, ve všední den, kdykoliv a kdekoliv…vím to, celý život se mi to tak nějak „vtlouká“ do hlavy a postupně vrůstá do srdce…ale jak se nad tím jeden zamyslí naplno, tak to stojí zato…Na světě je plno dalších milionů a milionů lidí a Bohu úplně a cele záleží na každém..ze žádného nespustí oči, zkrátka JE TU:)...a je to prostě mazec a drsné a na kulení očí z důlku…:)…

Tak to já jen tak, že není na škodu si některé věci promyslet až do..absolutna:D:)

…vlastně to všechno vystihuje můj oblíbený Žalm 139:

,,Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě .
Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

Sleduješ mou stezku i místo , kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo….“